Vzpomínky neumírají...Blog přesunut --> http://lenca-fourteen.blog.cz/

Prozření

Publikováno 09.03.2016 v 15:31 v kategorii ♥ Sářin vílí život ♥, přečteno: 79x

3. listopadu

Stalo se to včera v noci, ale nešlo to dřív napsat.
S naší třídní a profesorkou na proměny jsme se vydali po mé oslavě na jednu louku, kde jsme měli připravenou bojovku.

,,Studenti prosím, uklidněte se," zavelela profesorka ,,Teď si připravte na noc stany, snězte si jídlo které jste dostali v jídelně a běžte pomalu ležet. Postupně vás budeme budit a budete po čtyřech plnit bojovku." Se Sandrou jsme začaly připravovat náš stan. Za chvíli byl postavený a tak jsme se pustil
y do jídla. Měli jsme s sebou sendviče, čaje v termoskách a nějaké ovoce. Když jsme všechno dojedly, připravily jsme si teplejší oblečení, baterky, blok na poznámky, propisky a ulehly do spacáků.

Přibližně kolem půlnoci nás probudila profesorka Morganová, která nás má na proměny. Každá jsme dostaly nějakou lahvičku.
,,Její obsah vypijte, až se rozdělíte po cestách," vysvětlila nám. Přikývly jsme a vydaly se k buku, kde už stála Karolína a Fred.
To bude super noc, pomyslela jsem si ironicky. Karolína a Fred totiž spolu chodí, každou chvíli by se nejraději líbali a pořád si dobírají mě a Jacka, že jsme dvě holubice. Sice pořád nikdo nezrušil ten divnej zákaz ohledně vztahů, ale stejně ho každej porušuje...
Karolína rozložila mapu, kterou měla na starosti. Byla na ní zobrazená louka, les a na jednom místě červený kolečko, kde se rozdělovaly čtyři cesty. Po chvíli luštění jsme konečně našli, kudy máme jít, a vydali se k lesu.



Jako první úkol bylo potrápit zrak a procvičit si vidění aur lesů i v noci. Karolína se každou chvíli vztekala, že jí to nejde, zakopávala o každý kámen který by i slepý viděl, a Fred ji pořád utišoval. Zatímco mně to šlo dobře, jelikož už před přijímačkami jsem zrak trénovala.

Další úkol bylo rozpoznat několik stromů, samozřejmě podle aury. Já a Sandra jsme to měly za chvíli a vše si poznamenávaly do bločků, zatímco Fred a Karolína byli teprve u prvního stromu z deseti.

Takhle jsme šli dál a dál. Měli jsme například rozpoznat, ve kterém stromě se skrývá dryáda, najít bylinku, se kterou se léčí horečky, což šlo opravdu těžko, protože pořád jsme si to pletli s jinými bylinkami které jsme našli, letět určitou trasu pozadu,... a nakonec jsme došli na rozcestí, kde byly čtyři různé cesty. Vypila jsem obsah lahvičky, kterou jsem měla schovanou v kapse. Chutnalo to jako když smícháte vodu, sůl, pepř a rozdrcený kmín. Otřepala jsem se a vydala se svou cestičkou.

Myslela jsem, že projít danou cestu bude to nejjednodušší na celé noční bojovce, ale to jsem se spletla. Asi po 200 metrech se mi začala točit hlava, viděla jsem dvojmo a brněla mi křídla. Ale nesměla jsem se zastavit, jen se napít. Bohužel mi po chvíli zrak vypověděl službu, vše zčernalo a já se sklátila na zem.

Když jsem se probudila, zřetelně jsem viděla své spolužáky kteří snídali, přestože jsem měla oči něčím převázané, a myslela jsem, že mi prasknou uši.

,,Pomalu si sundávej šátek, Sarah, ale nech jedno oko zavřené," dávala mi pokyny naše třídní. Sundala jsem si šátek, ale i s jedným okem zavřeným jsem viděla profesorky přede mnou a spolužáky za mnou. Pohnula jsem křídlem a málem se zase sklátila. A stále jsem slyšela jakoby dvakrát. Naštěstí to po půl hodině přestalo a já si zvykla, že mi prozřela křídla, tudíž jimi slyším i vidím. Myslím, že by se mi to mohlo někdy hodit.

Odpoledne jsme se učili proměnit se tak, aby nám v lidském těle nebylo špatně, nebo nám nepřestal na chvíli fungovat zrak či sluch, a to samé zpět ve vílí podobě. Sice mě přitom bolela hlava, ale po čtyřhodinovém tréninku mi to konečně jde. Občas se mi sice zatmí před očima, ale většinou jen proto, že se proměňuji moc rychle.





Klikni na ikonku a dostaneš se na další kapitolu

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?



Jak psát web Jak psát web Jak psát web Jak psát web