Vzpomínky neumírají...Blog přesunut --> http://lenca-fourteen.blog.cz/

Život (Ne)Obyčejné holky

Publikováno 25.03.2016 v 08:24 v kategorii ♥ O mně ♥, přečteno: 79x

Psáno ich formou (a pozor! Snaha o odstavce! :D)

b9e53a8d86_95871625_o2.png

(Btw, musím se k něčemu přiznat. Tenhle příběh jsem HODNĚ okopírovala odjinud, jen změnila postavy, děj a tak a nechtěla se k tomu přiznat… ale co, všichni nejspíš na malou holku, co to kopčila, zapomněli :D)



Život (Ne)Obyčejné holky-1. část


Byl pátek a já právě šla ze školy. Jsem Lenča, je mi třináct a ráda čtu. Mám plavé vlasy do půlky zad a jsem pihatá. Holky si často utahují z mého vzhledu, ale mě to nezajímá.


Vystoupila jsem z chladné tramvaje do letního odpoledne. Opodál postávala skupinka šesti kluků a jedné holky.

,,Tak zítra v 14hodin tady."řekl jeden kluk.

,,Jasně."odpověděla holka. Jmenuje se Verča a je to moje spolužačka.

,,Ale přesně tady, Verčo."řekl další.

,,To ti nemůžu slíbit stoprocentně. Ale někde v okolí této značku budu."zašklebila se Verča.


Najednou se od někud objevila silná záře. Musela jsem si zakrýt oči. Když záře pominula, objevily se u knihkupectví dvě holky. Zírala jsem na ně jako tele na nová vrata. Všichni lidé se tvářili, jako by se nic nestalo, jen já byla z těch dvou holek paf, stejně jako Verča, která si jich taky všimla. Jedna byla bruneta a druhá blondýna.

Blondýna řekla:,,Musíme ji najít. Je to silné děvče".

Ojéje, toto jsem asi neměla slyšet.


Když jsem přišla domů, už tam byly moje ségry.

,,Hej, Anno, Lenča je tu."volala mladší sestra na starší sestru.

,,Vidím, Kiki. Čau Lenčo."ušklíbla se Anna.

,,Dneska sem přijde pár kamarádek, takže od osmi zákaz vylézaní z pokoje."dodala.

,,A co Kiki?"

,,Ta má povoleno."

Stočila jsem zraky vsloup a odešla k sobě do pokoje. Na škole mé starší ségry dnes měly volno kvůli nějakým opravám a to mě dost naštvalo. Napsala jsem si úkoly a navečer jsem se šla projít po městě. Hodiny odbíjely šestou hodinu, když jsem byla u parku. Zazvonil mi mobil. Mamka.

,,Ahoj beruško."řekla.

,,Ahoj mami. Proč mi voláš?zeptala jsem se.

,,Chci ti říct, že dneska budu mít noční a přijedu kolem šesté ráno. Tak tam holky nezlob"

,,Rozkaz."řekla jsem jako na vojně. Myslím, že já nebudu ta, co dneska bude zlobit.


O něco dál jsem potkala kamarádku Terku, bývalou spolužačku.


,,Ahoj Terko." zamávala jsem na ni.

,,Ahoj Lenčo."

,,Jak je na gymplu?"

Terka se zamračila. ,,Ani mi nemluv. Učitelové nám dávaj pěkně zabrat a z angličtiny propadám."

,,Cože? Na základce jsi v ní byla nejlepší!"

Terka zakývala hlavou jako souhlas.


Začali se rozsvěcet pouliční lampy a já se vydala směrem domů. Za mnou šli čtyři chlápci.


,,Je to silná holka."promluvil jeden.

,,Bude snadné ji chytit."řekl další. Zarazila jsem se. Jsou snad silně opilí? Přidala jsem do kroku.

,,Nemá se čeho bát."řekl třetí. Teď jsem opravdu měla velký strach a hledala jsem místo, kam bych se ukryla. Všimla jsem si keře a zalezla do něj.

,,Rád bych věděl, kam se tak najednou vypařila."řekl jeden chlápek.



,,Pst!" Někdo mě chytil zezadu za pusu. Když jsem se otočila, viděla jsem tu brunetu, co byla u knihkupectví. Tentokrát byly její vlasy delší, spleteny do culíku. Na sobě měla nádherné legíny, sukni a tričko s krátkým rukávem a ze zad se jí třpytila přenádherná křídla.


Život (Ne)Obyčejné holky-2.část


Zírala jsem na ni s otevřenou pusou dokořán.

,,Když se někam schováš a Čarodějové tě v tu chvíli nevidí, tak tvoji magii necítí."řekla ta bruneta.

,,Čarodějové? Magie? O co tu vlastně jde?"divila jsem se.

,,Řeknu ti to asi takhle. Ti chlápci, co tě pronásledovali, jsou Čarodějové. Snaží se najít víly. Správněji princezny Elementu. A jedna z těch dvou jsi ty."usmála se.

,,V-víla? Princezna Elementu?"

,,Ano. Teď pojďme k nám domů."

Chytla mě za ruku a vzlétly jsme.

,,Páni, to je nádherný výhled."rozplývala jsem se nad krásou města z výšky.


,,A jak se vlastně jmenuješ?"zeptala jsem se.

,,Já jsem Jana. A jak se jmenuješ ty, princezno?"řekla mi.

,,Já jsem Lenča. A doteď jsem byla obyčejná holka."vzdychla jsem


Doletěly jsme na střechu 12-ti patrového paneláku. Jana mi otevřela dveře a já šla do 11-ého patra a čekala na ni.

,,Jdi do 10-ého patra."řekla mi.

Zazvonila na zvonek a otevřela nám její blonďatá kamarádka.


,,Krystí, toto je princezna Elementu."představila mě.

,,Takže jsi ju našla. Prima."zaradovala se Krystína.

,,Je tu ale menší háček..."odmlčela se Jana.

,,Cože? Oni jsou tady? Oni se dostaly z té jejich Černé dimenze?"

Janča smutně přikývla.

,,Co?...O čem to mluvíte? O těch, co říkali, že jsem silná?"

Holky přikývly. Vešly jsme do bytu a do Krystínina pokoje.

,,Ještě to tu není perfektní."začervenala se.

,,To nevadí. Můj pokoj vypadá jako po nárazu meteoritu."kecla jsem si na postel. Kiki na zem a Janča na křeslo.

,,Ráda bych ale věděla, proč zrovna já jsem princezna Elementu."řekla jsem.

,,To určí osud. Já si například přála být víla komorná a jednou jsem zjistila, že jsem princezna Nemphisu."řekla mi na to Janča.

,,A já jsem princezna Demontelu."řekla Kiki.

,,To jsou mi názvy." pronesla jsem.

,, Tak se jmenují planety, na kterých jsme princezny."

,,Aha."


,,Leni, něco ti řeknu. Tvoje rodina není ve skutečnosti tvá rodina."řekla Janča.



Život (Ne)Obyčejné holky-3. část


Tak to už na mě bylo moc. Zvedla jsem se z postele a šla ke dveřím. Z očí se mi valily proudy slz.

,,Kam jdeš?"ptala se Kiki.

,,Domů. Nevěřím vám ani slovo!" řekla jsem. Když jsem byla u dveří, najednou mě něco jako když donutilo se vrátit. Vrátila jsem se tedy a dala jim další šanci.

,,Najednou jsi se vrátila."posmívala se mi Janča.

,,Ale něco mě k tomu donutilo."řekla jsem

,Použila jsem na tebe kouzlo víry. Kdyby tě chytili Čarodějové..."

,,Můžeme to nechat plavat."dořekla Janču Kiki.

,,Leni, tvoje mamka, vílí královna Elementu, před lety zmizela. Nikdo nevím kam. Většina víl si myslí, že ji zajali Čarodějové. To ale není dokázáno. Den před tým, než odešla tě dala do rukou tvé adoptivní mámy. Máš také sestru, jen se nám nepodařilo ji najít. Musíš svou mámu najít a zachránit jí"řekla mi Janča.

,,Já ji najdu. Najdu mámu, královnu Elementu. Musím"řekla jsem odhodlaně. Holky se na mě usmály.

,,Holky, když jsem víla, neměla bych se proměnit?"zeptala jsem se po chvilce ticha.

,,Ano měla. Jenže se neví, kdy to přijde."odpověděla Janča.

,,A až se tak stane, půjde vše jako po másle."dopověděla Kiki.

,,Už budu muset jít, nebo dostanu."řekla jsem, i když jsem věděla, že tam bude mít starší ségra nějakou párty s kamarádkama.

,,Dobře, ale nikomu ani slovo!" zdůraznila Kiki.

,,Jasan."odpověděla jsem.


Jaké mě čekalo překvapení, když jsem venku o něco dál potkala s Čarodějama z té jejich....sakra, jak to holky říkaly....jó, z Černé dimenze.

,,Ahoj holčičko. Nevíš, kde se tady dají najít víly?" zeptal se mě jeden.

,,Jaké víly? Přeskočilo vám? Jedině v pohádkách."odsekla jsem.

,,Tak ty neřekneš?" zeptal se další.

,,S blbečkama si nepovídám."

,,Takže ty budeš drzá, ty jedna malá usmrkaná holčičko?"

,,Tak to je vrchol!"Byla jsem tak rozhněvaná jako nikdy předtím.,,Nejsem žádná holčička. Je mi třináct a v prosinci mi bude čtrnáct. Nejsem usmrkaná. Smrkám jen, když je to potřeba. A nenechám se sebou takhle zacházet!" vykřikla jsem.V tu chvíli se okolo mě začala objevovat záře a já se začala proměňovat ve vílu. Bylo to krásné.

,,Boj může začít."řekla jsem po proměně.

,,Leni, počkej!"ozvalo se za mnou. Byla to Kiki.

,,Co se stalo? Vždyť jste řekly, že až se proměním, půjde vše jako po másle." řekla jsem jí.



Dý End :D


K tomuhle nemám moc co říct... určitě vám to připomene Winx club.... a taky že ano, strašně jsem na tom v jedenácti letech ujížděla :DD


♥ Lenča ♥

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?



Jak psát web Jak psát web Jak psát web Jak psát web