Holčička

Bylo tam hrozný chladno a divnej smrad (ale na ten jsem si zvykla za tu dobu) kterej byl silnější než jindy. Nijak jsem to neřešila, tehdy bylo venku vedro a chládek uvnitř byl ráj :3 :D Jakmile jsme prošly okolo dveří s těmi mrazáky, něco mi říkalo, abych se otočila. Já se otočila a ty dveře od mrazáků se otevřely. Samy od sebe. Nikdo je neotevřel. Ptala jsem se mamky, jestli tam někdo není, jestli to třeba tam nehlídá nebo tak a ona koukla na nějakou kartu kde měla vypsaný různý služby v různých částech nemocnice, pak na hodinky a řekla že ne. Otočila jsem se a dveře byly napůl otevřený. Celou dobu jsem se snažila něco zaslechnout, ale slyšela jsem jen klapot našich bot a nějaký slabý pláč...

a ze dveří vyšla malá holčička... Mohlo jí být tak pět.. byla v bílém a i v obličeji byla bledá a trochu průhledná...

Dostala jsem šok a málem omdlela. Koktavě jsem se mamky ptala, jestli neví, koho tam nedávno přivezli (jako do těch mrazáků), a ona že ne, že jen nějakou starou paní ale to je delší dobu....

Od tý doby jsem tamtudy nešla, a nepůjdu dokud nebudu opravdu muset :D

♥ Lenča ♥