Moje začátky (2)

2. Kapitola - Výlet
Týden po tom, co děti měli vystoupení za nimi přišla Hanička (ano, zdrobněliny mě neopustily) Svobodová. Řekla: ,,Mohla bych být s vámi?" ,,Pročne (ta mezera tam ani není vidět)." odpověděl Radeček. Při jedné schůzi řekl Ondra: ,,Doma mě napadl jeden nápad. Co kdybychom si udělali takový sedmidení (sedmidenní) výlet. Spali bysme (a to jsem to před chvílí ještě měla dobře) ve stanech po třech členech, ale v jednom staně (stanu...) by byli čtyři (proč ne čtyři stany po čtyřech? Je vidět, že matika mi nikdy nešla, hehe.. :D). Co vy na to?" ,,To není špatný nápad." Řekl Radeček (taky vám přijde, že mluví jen Radeček? No, já vlastně psala ten příběh pro mého bratra - Radka - a chtěla jsem aby tam docela dost mluvil...) Potom se děti domluvili (domluvily...), kdo s kým bude spát. Také se dohodli (že bych konečně pochopila kdy psát i a kdy y? o.o), kde se sejdou a určili trasu, kudy půjdou. Nakreslili si mapu (tak to museli být hodně vzdělané děti... počkat, bylo jim devět...) a 16. 8. (Tak počkat, tady mi nesedí datumy s předchozí kapitolou. Dle mého nynějšího přemýšlení by musely vyrazit na výlet někdy koncem září, nebo v říjnu... no to je jedno :D) vyrazili na výlet. Sešli se v 10h u lesa za městem, co patřil Haniččinýmu (Haniččinému...) tátovi (les, nebo město? Měl to být ten les..). V lese byl příjemný chládek, protože na slunci bylo horko. Po krátkém odpočinku vyrazili k zřícenině poblíž města Polná*. Když tam došli, tak bylo poledne a svítilo hodně slunko. Tak se schovali pod hodně rozvětvený smrk, aby na ně tolik nesvítilo (proč pořád opakuju slova?). Nasadili si kšiltovky a dali si oběd. (teď mi dochází... jim bylo devět, a sami šli na výlet? To o ně rodiče neměli strach?). Až se najedli, tak šli na zříceninu. Byl tam krásný výhled. Den rychle uběhl a byla tu noc (noc plná bubáků..). Děti se ubytovali (chyba! A to jsem si myslela, že to chápu...) poblíž zříceniny. Ráno vstali v 7.15 (prozradilo jim to totiž slunko... fakt nevím jak zjistili čas, když neměli hodinky...nebo jo?). Nasnídali se a vyrazili dále.
,,Kudy teď?" zeptal se Kubík. ,,Podle mapy by jsme měly (bychom měli...) jít rovně a za dalším rozcestím doleva." řekla Hanička. Došli k rybníku (a tam byla Lochneska...). Bylo horko a tak si šli zaplavat. Ve vodě bylo příjemně. Lenička, Jituška a Hanička se potápěli (potápěly...) a dávaly (*mlátí hlavou o stůl* bože můj.... tak nejdřív i, pak y... no co, oni si čtenáři určitě vyberou...), kdo doplave nejdál. Kluci hráli vodní pólo (kde přišli k míči, to nikdo neví). Když všichni vylezli z vody ven, tak se naobědvali a šli dále. Došli až k hradu poblíž Třebíče** Po prohlídce hradu (to mi neříkejte, že je tam průvodci pustili bez dospěláka...) se ubytovali u lesíka. Další den si zašli koupit do jednoty (si pamatuju tu mou pýchu, že používám slovo jednota :D Pro neznalé: jednota = menší obchod) v Třebíči jídlo do zásoby (jsou jak křečci, ti si taky nosí zásoby) na další tři dny. ,,Já tady mám tetu." Řekl Honzík. ,,Tak co kdyby jsme (kdybychom...) tam zašli na návštěvu?" zeptal se Toník. ,,Dobře." odpověděl Honzík.
,,Ahoj Honzíku. Co vy tady děláte?" (chybí tu, kdo se ptá, a vůbec tu není odstavec (v tom bloku)). ,,My máme takový sedmidení (sedmidenní...) výlet." odpověděla Jituška. ,,Aha a co kdyby jste u mně (mě...) zůstali na jeden den?" (*spadla smíchy ze židle* už vidím jak by se nějaká žena chtěla starat o šestnáct dětí :'D ) ,,Můžeme." řekl Tomášek. Tak tam zůstali i přez (watafak o.o :'D) noc. Čtvrtý den odešli a šli na jejich další zastávku. Na rozhlednu. Viděli až skoro k jejich poslednímu cíli, kam měli jít šestý den. Tu zafoukal vítr a Radeček omylem pustil mapu (no to je tragédie, jak to asi dopadne? o.O) Naštěstí někdo otevřel dveře a mapa vletěla do vchodu. Děti pro ni rychle sebčhli (seběhly.... v tom bloku to fakt vypadá jak sebčhli :D). ,,Mám ji." zakřičel Radeček, protože byl dole první. ,,Uf! To bylo ochlup." oddychla si Lenička (moje postava se po x letech vrátila na scénu! oslavujme do rána! :D).
Začalo se stmívat. ,,Ale vždyť je teprve 11.55 dopoledne." řekl Tomík ,,To vypadá na velkou bouřku." odpověděl (ona byla položena otázka?) Martínek. Děti byli (byly...) už 2km od rozhledny. Vrátit se jim nechtělo. ,,Támhle je chalupa. Mohli by jsme (bychom...) se tam schovat." řekl Staník. ,,Tak jo ale rychle." odpověděl Šimonek. Když tam doběhli, tak je tam čekalo překvapení (byla to perníková chaloupka... ok, možná to není tak vtipné jak si myslím). Bylel (bydlel...) tam totiž strejda Filípka. Naobědvali se u nich (nebydlel tam jen strejda?) a zůstali tam i přes noc. Ráno vyrazili k poslední zastávce. K muzeu v Polné, kam měli jít až další den. Pátý den měli jít do hradu poblíž Polné, ale tam neměli otevřeno. Když odešli z muzea i z města, tak se rozhodli, že se naobědvají v jednom lese. ,,A teď kudy?" zeptal se Lukášek. ,,Podle naší mapy doprava." odpověděla Hanička. Došli k lesu. Poobědvali (snaha o nějaké 'spisovatelské' popsání činnosti?) a ubytovali se. Zahráli si různé hry a k večeru si kluci šli zakopat a holky číst do stanu. Další den....


Co bylo, to se nedozvíme, tady příběh končí. Snad jsem vás trochu pobavila a snad se to alespoň trošičku líbilo :D
Když si představím, že jsem to v páté třídě chtěla číst před třídou *facepalm*
Menší poznámky:
* Polná - místo, kde byli dvakrát. Je zajímavé, že děti bydlely ve vesnici Vlachovice u Nového Města na Moravě (btw, dřív jsem tam bydlela i já...), a Polná je od toho místa vzdálená cca 42km (když to vezmeme pěšky a po turistických cestách) (ověřeno na mapy.cz :D)
** Třebíč - místo, kam šli po Polné. Tyto obce jsou od sebe vzdálené cca 51km (když to vezmeme pěšky a po turistických cestách) (opět ověřeno :D)
Vidíte? Bylo jim devět a ušly toho tolik. Někteří mají problém dojít i do školy :D (prosím bez urážky)

Názory do komentářů :)

♥ Lenča ♥