Moje začátky

1. Kapitola - Divadlo
Žilo bylo pět kamarádů (jaký to krásný začátek). Jmenovaly se: Radeček, Jituška, Toník, Lenička a Honzík (upozornění: jména dětí jsou zdrobnělé a taky to tak bude dál). Jednou se seznámily s (pozor, začínáme s návalem klučičích jmen) Tomáškem, Filípkem, Šimonkem, Kubíkem, Lukáškem, Ondrou, Staníkem, Martínkem, Tomíkem a Vítečkem. Když se jednou všichni sešli (ha! mám to dobře) na fotbalovém hřišti, tak pro ně měly Lenička a Radeček návrh: ,,Mohly bychom (to je dobře! *potlesk* tedy až na to y..) si udělat divadlo. Kamerou bychom to natočily. Vystupovaly bysme (to jsem si nemohla všimnout, že jsem to před tím měla jinak?) na louce a lidé s jinýma dětma by se na nás dívaly. Souhlasíte?" řekl Radeček a všichni souhlasily (Mě to tvrdé y tam děsí. V příběhu jsou jen dvě holky, ale všude je y místo i). ,,A jak se to bude jmenovat?" zeptala se Jituška. ,,Pan Kapka. A uděláme si kostýmy." odpověděla Lenička. Pak se děti dohodly (jo, tady to je dobře *potlesk*), že si Tomík na příští schůzi vezme kameru a stojan, aby mohly natáčet. Při příští schůzi děti od 8:15h do 11h si vyrávěly kostými (vždyť jsem to ,,kostýmy" měla předtím dobře!) Odpoledne od 13h do 18h natáčely první díl. Ve středu se sešly a dělaly druhý díl. V pátek se zase sešly anatáčely (ano, tak to tam je, ale mezi ,,a" a ,,natáčely" je svislá čára pro oddělení) třetí díl. Dopoledne vždy opakovaly. Když měly opakovat 24 díl (Počkat, oni nechodili do školy? Jo vlastně, v příběhu byly prázdniny...) tak Lenička a Radeček neměly jejich a svoje kostýmý (ano, to tam je). ,,Kde máte kostýmy?" zeptal se Filip (kam se poděly zdrobněliny??). ,,Doma" řekla Lenička (jo aha, tady zas začínám zdrobňovat). ,,Proč?" ,,Musíme vymyslet jak uděláme schopnosti." Děti chtěly vystoupit už 25. 7. příští týden. Jenže když neměly schopnosti... (takové dilema...) ,,No jo" řekl Toník ,,ale jak?"
,,Mám nápad." řekla Lenička. ,,Tomíku, půjč mi prosím tvoji kameru." ,,Ale proč?" zeptal se Kubík. ,,Pan Kapka (Jo aha,  vy nevíte, kdo nebo co ten Pan Kapka je. Je to animovaný seriál vysílaný na dětském programu Minimax, a strašně jsem na tom ujížděla) přeci znovu začíná ten den, kdy jsme měli (mám-to-dobře! *potlesk*) vystupovat. Já s Leničkou ten každý díl natočíme a při příští schůzi vám řekneme dál." řekl Radeček a Tomík jim půjčil kameru. Při příští schůsce (ajajaj) jim Radeček řekl: ,,Doma jsme si nachystaly (ach ne, tvrdé y opět nastupuje na scénu) toto plátno na které se to bude promítat a my, například Honzík, bude stát před Flejmem (jeden z hlavních hrdinů seriálu) a bude dělat to co v minimaxu." a Kubík řekl: ,,No jo, takhle si jiné děti a lidé budou myslet, že máme doopravdy schopnosti (no páni o.o).
Za dva týdny už dělali 2 díl (protože se scházeli po jednom týdnu) (tato 'netučně' napsaná závorka byla v tom příběhu, není to, že bych to zapomněla označit, to ne) a stihli i 3 díl. ,,Mohli bychom (já to mám dobře! o.o) se scházet jen po pěti dnech." řekla Jituška. ,,Dobře." odpověděl Radeček (jaký den, to se ovšem nikdo nedozví). Za čtyři týdny natočily (bééééééé) 15 dílů. ,,Ještě nám zbývá 11 dílů. Co kdybychom sem chodili (tak já už nevím, nejdřív to mám blbě, pak dobře, pak zase blbě, pak dobře... radši to už nebudu komentovat) každý den?" řekl (to jsem neuměla nic jiného než ,,řekl"? Co takhle ,,zeptal se"?) Lukášek. ,,Tak jo." odpověděla Lenička. Poslední den točily jen od 13h do 18 hodin. Takže dopoledne měli volno. V den schůzi řekl Martínek ,,Uděláme plakát." a udělali plakát (nečekaně). Na plakát (Ne asi, na kamennou desku. A proč je tam tolikrát ,,plakát"??) napsali název, kdy to bude, kde to bude a v kolik hodin to bude. Napsali i, že je vstup volný. Pak to vytiskli osmkrát. Jeden dali na sloup kde je rozcestník, další jeden na sklo autobudové zastávky, další na nástěnku u autobusové (né, trolejbusové... ._.) zastávky a zbylé dali do hospody, aby si to lidé třeba vzali domů (už vidím, jak si to takový ožrala bere domů...) ,,Zkusíme to ještě zítra, ve středu a v neděli. Příští středu budeme vystupovat." Řekla Lenička. Další den to zase zkusili a v neděli taky. Ve středu jim Radeček řekl: ,,Víte, jak budeme mluvit? Když například Kapka bude mluvit, tak já budu jen otevírat pusu." ,,Dobrý nápad." řekla Lenička.
A byla tu středa, kdy děti měli vystupovat. Dopoledne se ještě sešli (A co škola? Jo aha, mohli mít volno, ale stejně...), aby si zopakovali ten díl, který si vybrali. Při přestávce jim řekl Víteček: ,,Na vystoupení tam bude hodně mých známých." (no páni, to je věc...) A je tu odpoledne. Na vystoupení bylo hodně lidí a jiných dětí. Po vystoupení se děti rozloučili a šli domů. Všichni byli moc rádi, že se jim to povedlo.

A to je konec první kapitoly. Ano, hodně tam k tomu komentuji, ale prostě to bez toho nešlo :D Pokud jste se někdy ztráceli v ději, nezoufejte, já taky :D Proč je tam tolik klučičích jmen a jen dvě holky? No jde o to, že oni to chtěli mít přímo podle příběhu a hlavních hrdinů, a hlavní hrdinky byly jen dvě. Snad jste se trochu pobavili.
K téhle... jak to říct... vzpomínce na začátky? Já fakt nevím... vzpomínce mě inspirovala spisovatelka Lia Fée, která na Wattpadu píše svůj příběh Slátanina (příběhy z jejího dětství), a já se u toho řežu smíchy. Určitě na ni vy, co máte Wattpad účet, mrkněte.

Možná se někdy budu řezat smíchy u příběhů, co píšu teď. Tedy, pokud mi to psaní vyrží. Občas se někdy i teď pozastavuji nad tím, co jsem to napsala za patvary. Třeba ta láska v příběhu Sářin vílí život... Ale nechám to být.

Další kapitola bude někdy v průběhu týdne. Názory na tuto kapitolu pište do komentářů :)
A já si jdu pro zbytek dortu :P Je výborný, čokoládový :3

♥ Lenča ♥