Mystický společník - Terry

27. ledna

Dnes je to týden, co nám naše třídní řekla, že máme mít mystického společníka, protože se budeme učit žít jejich životem. Já zatím žádného neměla. Dostali jsme na výběr z:
Motýli
Kolibříci
Ještěrky
Žabičky

Já si vybrala kolibříka a pojmenovala ji Terry. Od té doby, co ji znám, jsme nejlepší společníci.

Kdo má koho z mých přátel:
Sandra má kolibříka Merry (holka)
Laura má ještěrku Steva (kluk)
Andrea má ještěrku Amy (holka)
Marek má žabičku Arnolda (kluk)
Janča má kolibříka Miky (holka)
Jančina BFF Aneta (moc o ní nepíšu) má ještěrku Teo (kluk)
Jackob má žabičku Emanuela (kluk)
Jack má kolibříka Pana Pestrobarevného (pojmenoval ho podle toho, že je pestrobarevný)

Pravda, sice se s Jackem nebavím, ale když už jsem u toho vypisování, tak jsem to sem napsala.

A teď o mé společnici. Jméno: Terry

Věk: asi 2,5 roku

Zvíře: kolibřík

Zbarvení: Zelenomodrá

Terry mne při mých základních proměnách zavádí k ostatním kolibříkům a učí mě být kolibříkem. Už mě jednou vytáhla z maléru, když mě jeden lovec chytil do klece. Terry rozklovala zámek a pak jsme uletěly.

20. ledna jsme si šli celá třída vybrat do jednoho útulku vybrat mystického společníka. Bylo tam několik zvířat. Na každé kleci nebo teráriu bylo napsáno např. žabička, ještěrka a další.

Třídní nám dala rozchod. Všimla jsem si jedněch dveří. Zeptala jsem se té paní, co tam šéfovala, co je za dveřmi. Řekla mi, že tam jsou kolibříci, mají je odděleně, a šla mi otevřít.

Vešla jsem a uviděla, jak tam létá asi 15 kolibříků. Jeden si mě všiml. Asi vycítil můj pohled. Na stole jsem si všimla různých krmení a i nektaru, který byl v menší nádobce. Vzala jsem ji, otevřela a natáhla ruku. Myslela jsem, že se všichni kolibříci přihrnou, ale přiletěla blíž jen Terry. Sedla si na mé bříšky prstů a nejistě se zadívala. Vyslala jsem k ní energii a v hlavě řekla, že jí neublížím. Terry popošla víc k dlani a pustila se do nektaru.

Když už měla dost, vzlétla a v hlavě jsem uslyšela takový drobný hlásek, který děkoval. To znamenalo souhlas a že mě respektuje. Po chvíli mi sedla na rameno. Jemně jsem i pohladila po hlavě. Pak jsem trénovala dorozumívání myslí a Terry mě pak všude následovala.

Po chvíli si nás zavolala třídní. Každý jsme jí měli nahlásit jméno našeho společníka a druh zvířete. Moje kolibřice neměla jméno a tak jsem ji pojmenovala Terry (ani nevím, jak mě to napadlo). Terry je stále se mnou, dokonce i když píši tento zápis, akorát že je v kleci.