Opět spolu

31. ledna

Dnes jsem byla o volné hodině se projít do parku. Okolo prošel Antonín. Usmál se na mě a zamával mi. Taky jsem se usmála. Poslední dobou se mi hodně líbí. Je ze sekundy a je lepší, než Jack.

Jen tak jsem se procházela v parku, když vtom se za mnou ozvalo ,,Ahoj Sári." Jack. Když jsem ho uviděla, málem jsem zakopla o kořen, který se plazil přes cestu. Cítila jsem, jak mi srdce buší.Proč mi srdce buší, když jsem víc zamilovaná do Tondy? jelo mi hlavou. Nic jsem neříkala, jen jsem zůstala stát, zkřížila si ruce na hrudi a podrážděně řekla ,,Co chceš?" Přitom jsem byla k němu stále zády.

Křídly jsem viděla, jak jde blíž.
,,Sári, chci se omluvit," začal. ,,Chci se omluvit za to, že jsem ti nevěřil, když jsi říkala, že s Tomem nic nemáš. Byl jsem zaslepen Karolíninou láskou k ní, protože mi přišla nádherná. Tehdy jsem se choval jak blbeček. Ty jsi ale nádhernější než ona. Neznám nikoho, jako jsi ty. Prosím, odpusť mi. Klidně se mnou už nikdy nepromluv, nebo se mnou nechoď, ale aspoň mi odpusť. Nedokážu žít s pocitem, že jsem ti ublížil. Nevím jak to říct, ale... Vždycky, když tě někde vidím, tak mi srdce buší asi 100x za minutu, ale zároveň mě začne hryzat svědomí." Chytil mě zezadu za paže, čímž mi dřív dával najevo, že to myslí vážně, a řekl ,,Promiň mi to všechno."

Otočila jsem se k němu. On se mi zadíval do očí a přitom mě pořád držel. Začaly mi téct slzy.

,,Ne, Jacku, to ty mi odpusť to, co jsem ti kdy udělala a tobě se to nelíbilo." Jack mě objal. Chvíli jsme tam stáli a mě pořád tekly proudy slz.

Pak najednou odněkud začala hrát pomalá hudba a cítila jsem, jak se vznáším. Otevřela jsem oči, otřela si je a viděla jsem všude červenou barvu. No, spíš to byly srdce. Koukla jsem na Jacka. Usmíval se. Usmála jsem se taky.

Pak se stalo něco, co bych nikdy nečekala. Začalo se mi měnit oblečení, vlasy a křídla. Měla jsem krásné třpytivé šaty, která by možná chtěla mít každá holka, nebo alespoň Karolína by je chtěla. Okolo nohou stužky vysoko asi po lýtka. Boty jsem neměla. Na hlavě jsem měla korunku a krásný náhrdelník, který jsem dostala na své oslavě dvanáctin. Koukla jsem se na Jacka. Tomu se změnilo tričko s dlouhým rukávem na tričko s krátkým rukávem, takže byly vidět jeho svaly. Změnily se mu kalhoty na tříčtvrteční, zimní boty na botasky a změnily se mu i křídla. Vím, že to zní, jako by to byla nějaká pohádka, ale stalo se to.

,,Gratuluji," ozval se odněkud hlas nějaké ženy. ,,Získáváte proměnu, kterou nikdo nedosáhl. Nebudete mít nějaké schopnosti, ale budete se moct proměnit na tuto proměnu, kdykoliv budete chtít. Získali jste tu proměnu proto, že jste si vyznali svou velikou lásku, kterou jeden k druhému cítíte. Proměnu si můžete pojmenovat."

Když paní domluvila, ocitli jsme se na nějakém plese. Byli tam všichni ze třídy a i naše třídní. Holky měly nádherné šaty, ale spíš se jim líbili ty moje. Sedla jsem si k nim. Ihned mě zasypaly otázkami, kde jsem je sehnal, ale já jim to nechtěla prozradit.

Pak začala hrát pomalá hudba. Jack přišel k nám. Karolína si přede mne stoupla (asi aby si mě nevšiml), zamrkala a usmála se (určitě to udělala, vždycky tak mrkala na Jacka). Jack se ale zamračil a odstrčil ji.

,,Smím prosit?" zeptal se. Karolína dupla nohou a odběhla někam pryč. Usmála jsem se a přikývla. Stoupla si, chytila jsem ho za ramena, on mě okolo pasu a začali jsme tančit. Připadala jsem si jako v sedmém nebi, protože jsem nikdy s nikým netančila ploužák, navíc s klukem co se mi už od prvního školního dne líbil.

Na CD bylo několik pomalých a romantických kousků za sebou, takže mě Jack nepouštěl, ani když skončila jedna skladba. Pak se po posledním tanci zastavil a políbil mě.

Po plese jsem se změnila do původní podoby, kterou jsem měla před proměnou. S Jackem jsme se dohodli, že se pro mě zítra (1.2.) staví a půjdeme za mojí kamarádkou Verčou.

Byl to ten nejlepší den. S Jackem jsme si odpustili a to je hlavní.

Klikni na ikonku a dostaneš se na další kapitolu