První létání

25. srpna

Dneska je neděle, od zítřka to bude týden, než začne škola. Už se těším. Ale zpátky k tomu co se stalo dnes.
Koukala jsem se na film, když v tom zazvonil zvonek.
,,Nevíš, kdo to je?" otočila jsem se na mamku, která pila čaj a u toho si četla. Pokrčila rameny. Otevřela jsem dveře a v nich stála Andrea se svojí mamkou.
,,Andreo!" vykřikla jsem radostí.
,,Sári, tolik jsem se na tebe těšila." řekla. Objaly jsme se.
,,Bello." pozdravila se moje máma s mámou Andrey a také se objaly.
,,Tolik se mi stýskalo. Musím ti všechno říct." řekla jsem Andree a šly jsme ke mě do pokoje. Vídáme se málokdy, protože bydlíme od sebe docela daleko, ale už brzy začne škola a budeme spolu ve třídě. Naše mamky nám říkají, že jsme malé drbny. Vždycky si totiž dopodrobna vylíčíme, co se dělo.

Asi o půl hodiny později vešly do pokoje naše mamky.
,,Holky, co kdyby jsme vás naučily létat? Křídla ovládáte dost dobře a tak se můžete začít učit létat. A vůbec není k zahození, když už budete trochu umět létat před tím, než začne škola." navrhla nám mamka.
,,Jupí!" vykřikly jsme s Andreou a běžely se nachystat. Jelikož bylo 25 stupňů, tak jsme se ani nemusely nějak oblékat.

Na louce za naším městem, když jsme si byly jisté, že nás nikdo neuvidí, jsme se proměnily ve víly.
,,Takže si probereme bezpečnosti létání." začala Andreina máma.
,,Už zase ty pravidla" řekly jsme s Andreou dvojhlasně.
,,Bez toho se víla neobejde." pousmála se máma.
Když jsme měly pravidla probrané, tak nám mámy ukázaly, jak pohnout křídly, abychom se vznesly vysoko asi na půl ruky. Udělala jsem to první. Zapoměla jsem na rovnováhu a spadla.
,,Au!" vykřikla jsem bolestí, když jsem dopadla. Zkoušela jsem to dál a dál. Nejdřív jsem spadla asi 5x, ale lepšila jsem se a na konec, když jsme mohly vzlétnout jak se nám zachtělo, jsem vzlétla hodně vysoko. S Andreou jsme pak po louce vesele létaly a radovaly se z toho krásného, teplého dne.

Klikni na ikonku a dostaneš se na další kapitolu