Rafaelova škola - Rohy faunů
Publikováno 30.08.2015 v 21:14 v kategorii ✿ Recenze ✿, přečteno: 203x
Ahoj! Dnes pro vás mám další recenzi
SÉRIE: Rafaelova škola
DÍL: 3.AUTOR: Renata Štulcová
POČET STRAN: 407
V této knize je Marina ve třetím ročníku Rafaelovy školy a na rok se stává faunkou. Učí se meditovat s Lunou, stará se o královy zvířecí mazlíčky, a nastávají jí starosti. Její maminka a spolužáci se začínají chovat podivně. Maminka na každý víkend mizí i s Marininým štěnětem Čertem, jemuž věnuje větší lásku než Marině a jejímu otci, a její spolužáci jsou bláznivě zamilovaní. Člověk by si mohl říct ,,no jo, v téhle knize jim je 14, je jasné, že se zamilovávají". Jenže pointa je někde jinde, v 400 let starém příběhu...
Marina kromě starostí prožívá i první lásku s Plantefoliem, šikanu od protivné kvintánky Jolany, a ocitá se na pokraji smrti...
Kniha je opět hodně napínavá, není tam nouze o lásku, a nechybí ani Vilda a Buližník a jejich vtípky. Momentálně knihu čtu asi po osmé a pořád mě neomrzela :D Opět je na začátku každé kapitoly obrázek a krátký popisek.Kniha by se ještě měla dát sehnat, nebo aspoň půjčit v knihovnách.
Ukázka z knihy:
Lev pomalu kráčel, lví korunu, mohutnou hřívu mu pročesával vánek. Marina věděla, že ho zná, a tak stála a šťastně na něj čekala. Když došel až k ní, ulehl jí k nohám.
Marina poklekla, pohladila ho po hřívě a políbila. Lev ji objal. Když tu náhle ucítila, že má na dlaních cosi lepkavého...Krev! Mám ruce od krve! vyděsila se a kraj zešedl. Pohlédla na lva, který v tom okamžiku ležel zakrvácený a bez dechu na studené zemi. Davy lidí se kolem tlačily, šlapaly v rudé krvi, všichni se zlou zvědavostí vyčkávali, jestli Marina dokáže umírajícího lva zachránit.Já to umím, dokážu tě zachránit, přivolám Rafaela, šeptala mu a bála se těch davů, které se na ně tlačily.
Svět se zahalil do zelené mlhy, lev zmizel, objevil se jednorožec se štěňaty. "Zachránila jsem ho, žije, kam ale zmizel, kde je?" ptala se Marina na svého lva. Jednorožec pokynul hlavou se zářivým rohem a vydali se zelenou mlhou.
V prosluněném parku provoněném růžemi stál altánek ve stylu řeckých chrámů. Tam odpočíval na hedvábných poduškách lev. Marina se k němu s důvěrou rozběhla. Tolik se na něj těšila. Lev se zvedl. Jak ale vkročila na první ze tří schodů, hrozivě zařval a poté se od ní povýšeně odvrátil.
Marina otevřela uplakané oči. Noc stárla a šedla. A v ní ona samotinká se srdcem, které jí zármutkem tlouklo jako kladivo do kovadliny, ležela mezi kořeny jabloně. On... on mě nechce... tak proč mi ho hvězdy předpověděly? nechápala a chystala se zvednout. Vtom si všimla pohybu na pěšině...
Ano, vím, popis knihy je krátký než u předchozích recenzí, ale celé vám to tu vypisovat nebudu, tak hodná zase nejsem :P Holt vám to musí stačit, nebo jesti vás kniha zaujala, kupte (nebo půjčte) si jí :D Mimochodem, ta holka na obálce knihy, to je Marina.
Jinak kdyby se někdo chtěl podívat na to, jak vypadala původní obálka Vílích křídel, podívejte se zde a níže můžete najít puzzle obálky.
Pokud si někdo z vás Rafaelovu školu zamiloval stejně jako já, a máte facebook, můžete se přidat do skupiny. Snažíme se sehnat co nejvíce lidí. Když nás bude hodně, možná nějaké nakladatelství projeví zájem a zbylé díly vydá. Zde je odkaz na skupinu.
Komentáře
Celkem 0 komentářů