Smutné dobrodružství (1. část)

8. února

Stalo se to před týdnem, ale dřív to nešlo napsat…

S Jackem jsme si udělali 1.2. menší výlet za mou kamarádkou Verčou do města nág, kde bydlí. Stavil se pro mě přesně ten čas, kdy jsme se domluvili. Zazvonil u nás doma. Než jsem stihla seběhnout z pokoje, slyšela jsem mámu, jak Jackovi říkala:

,,Jacku? Ty jsi jdeš pro Sáru?" Jack přikývl. Seběhla jsem schody, řekla jsem mámě, že jdeme za Verčou. Vzala jsem si menší svačinu, dostal ji i Jack, a vydali se za Verčou.

Přešli jsme město faunů. Zastavili jsme se u domu, kde bydlí táta s bráchou. Taťkovi jsem Jacka představila. Docela se mu zalíbil. Chvilku jsme debatovali a pak šli dál. Přešli jsme hranice do světa nág a pak už byl kousek dům Verči. Ozval se výkřik a Verča se vyřítila s domu a vrhla se mi okolo krku.

,,Sáro, jsem tak ráda že tě vidím," říkala.

,,Taky jsem ráda. Konečně jste se dostěhovali a my se můžeme vidět. Stýskalo se mi," usmála jsem se.

,,Tohle je můj přítel Jack," představila jsem Jacka. Verča si podala s Jackem ruku. Pak se k nám připlazil nějaký kluk blonďák.

,,Tohle je můj přítel, Tommas. Tommasi, tohle je Sarah a tohle Jack," představila nás Verča. Tommas měl ocas chřestýše, stejně jako Verča, a měl trochu svaly jako Jack.

Šli jsme k Verči domů. Nabídla nám pití a rozpovídali jsme se. ,,Co si udělat menší výlet?" navrhl Jack. Přikývli jsme, dopili jablečný džus a vydali se na cestu.

Šli jsme lesem, po louce, až se objevily hranice. Vzpomněla jsem si, jak mi jednou jedna kamarádka faunka říkala, že tam byla a že tam žijí Nightshadeové, vlci, co se mohou změnit v lidi.

Dál jsme nešli. Chtěla jsem Jackovi říct, že mi kamarádka o tomto místě říkala, že je nebezpečné pro ty, co se neumí proměnit ve vlky. Ale Jack najednou nikde nebyl.

,,Jacku?" křikla jsem směrem k hranicím. Nic, jen ozvěna řekla ,,Jacku?, Jacku?, Jacku?"

,,Kde jsi?" křikla Verča. Nic. Jenom ozvěna. Vůbec se nám to nelíbilo. Bylo najednou hrozný ticho. Našpičatěla jsem uši a poslouchala jsem. Verča a Tommas taky našpičatěli uši. Asi 10 minut bylo ticho jako před bouří, ale pak…

,,Áááá!" ozvalo se za hranicemi. Byl to Jackův hlas. Pak se ozvalo trhání látky.
Představila jsem si to nejhorší.

,,Ja-cku" zašeptala jsem. Z očí mi vytryskly proudy slz. ,,Proč? Proč-se to mu-se-lo stát?" vzlykala jsem. Klesla jsem na kolena. Verča klekla vedle mě a chytila mě okolo ramene. Tommas mě objal taky okolo ramene, ale na druhé straně. Z očí mi valily proudy slz žalostného pláče.

,,Nechci tě více znervózňovat, ale asi jsme ho viděli naposledy," řekl mi Tommas.

Byl to ten nejhorší den v mém životě. Má láska, byla zabita vlky. Můj nejlepší přítel, můj ochránce... musel zemřít zrovna takto? Proč se mi v životě nic nedaří? Zatím jsme ho celý týden neviděli a já v to pomalu přestávám věřit, že ho znovu uvidím…

Klikni na ikonku a dostaneš se na další kapitolu