Trable s láskou (2. část)

Všichni jsme co nejrychleji letěli k lesu. No, nejrychleji letěl Denis. Asi proto, že už delší dobu byl do Sandry zakoukaný. Nebo spíš zamilovaný.
Jack mě doletěl. Přiletěl ke mě blíž a zeptal se mě: ,,Chtěla by jsi se mnou chodit?" Zabrzdila jsem a málem jsem slítla po hlavě k zemi. To se mě ptá teď?
,,No..." začala jsem. Pak jsem na něj vyhrkla, co jsem rozhodně říct nechtěla. ,,Hele, proč jsi mi rovnou v hale neřekl, že si mám vzít věci na noční bojovku? Aspoň by se teď nemusela hledat Sandra." To ho nejspíš naštvalo a tvrdě odpověděl.
,,Tak sis měla vzpomenout. Proč bych měl jinak opasek?" Takhle naštvaného jsem ho ještě neviděla. Jack chodí na karate a má černý pásek a já se bála, že mi něco udělá. Nic naštěstí neudělal, jen řekl ,,Tu otázku beru zpět. Nevěděl jsem, že jsi tak rozmazlená." Zamračil se a odletěl.

Byla jsem tam sama. Sama uprostřed vymýtěného lesa. Slétla jsem na pařez. Povzdychla jsem si a po tváři mi stekla slza. Nevěděla jsem, co dělat, ponořila obličej do dlaní a rozbrečela se. Mezi slzami jsem před sebou viděla nějaký náramek. Utřela jsem si oči a vzala náramek do rukou. Vykulila jsem oči. Na náramku byl koník, tudíž ho asi ztratil nějaký kentaur, když tu byl na nějaké výpravě. Vzlétla jsem, abych našla ostatní. Nikde nikdo, jen sovy houkaly a sem tam zavál chladný vzduch. Letěla jsem směrem doprostřed lesa. Najednou mě strašně začal bolet hrudník. No jo, hryže mě svědomí. Až najdu Jacka, omluvím se ho a přijmu jeho nabídku...

Najednou nademnou cosi přelétlo. Koukla jsem se nahoru. Nic, jen hvězdy. Letěla jsem dál. To ten les musí být tak daleko? Zastavila jsem let a jen tak byla na jednom místě, abych popadla další dech. Moment, zdá se mi to, nebo jsem se ani nehnula? Rychle jsem letěla dál a asi o dalších 100 metrů jsem zase sletěla, abych nabrala další dech. Pot ze mě tekl, byla jsem vyřízená. Asi jsem se vážně nepohnula. Vyřízeně jsem sebou plácla na zem a usla tam.

Když jsem se o hodinu později vzbudila, lekla se a nechápala, kde to jsem. Začala jsem ječet.
,,Pomóc, Pomóc!" Bužila jsem pěstmi do mříží.
,,Ale holčičko, copak je?" ozval se něčí hlas.