Wolfblood

Tady vám tak trochu představím hlavní hrdinku příběhu.

Ahoj, jmenuji se Tess (ve skutečnosti jsem Tereza, ale lidi ze školy a příbuzní mi říkají Tess), je mi 13 (5.5. mi bude 14) a jsem celkem zvláštní holka.

O mně: Jsem milá, přátelská, někdy naivní (vážně jen někdy), celkem chytrá holka, která si stojí za svým a nenechá si poroučet, jako ve 3. třídě :D Má nejoblíbenější barva je modrá jako naděje, nejoblíbenější jídlo je pizza a nejoblíbenější nápoj je cola.Nosím boty s vysokou podrážkou, někdy boty na podpadku, ale nejčastěji nosím botasky.Mám ráda vlky, nosím nejradši krátký rukáv, jednydžíny, v létě by jste mě nepotkali bez slunečních brýlí a mé hnědé vlasy, které mám po lopatky, zdobí pestrobarevná čelenka, kterou nosím skoro pořád.

Wolfblood - Úvod

,,Myslíš, že je to ona?" zeptala se mě Elena.

,,Je to ona, na sto procent. Uběhlo již čtrnáct let, kdy se tato nebohá dívka narodila. Tehdy ještě nevěděla, co to je čarodějnictví zač a teď se ukáže její pravá identita." odpověděla jsem.

,,Tak to jo. Ani neví, co ji čeká. Jaký může nekonečný život dívky být špatný. Už ve svých 70-ti si bude přát, aby neexistovala nesmrtelnost. Jsme dobré, Kess." rozplývala se Elena.

,,Hlavně se mi tu nerozplyň. Nezapomeň, že jsme čarodějky a né zamilované holky." sykla jsem na ni. Elena se vydala k našemu kotly, sypala do něj různé věci a pak vyřkla:

,,Ó, mocný bože čarodějek, prosím, dej, ať rodina Terezy Smithové je prokletá. K této kletbě přidávám háček, takže Tě prosím o nezlomitelnost této kletby."

,,Kess, něco se děje!" vykřikla na mě náhle Elena K té kletbě nemohu přidat háček, aby byla nezlomitelná! Tak holka má vlčí krev, a to odpuzuje kletby s háčkem!"

,,Co? Proč má ta holka vlčí krev? Má mít krev čarodějnice! To je snad zlý sen! Neeeeeeeeeeee!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!"


Wolfblood - 1. kapitola

Byla jsem sama doma a dívala se na televizi. Vtom někdo zazvonil. Vypla jsem televizi a šla se podívat, kdo tam je. Otevřela jsem dveře ven. Nikde nikdo. Najednou se ozvalo zavrčení. Vycházelo z domu. Rychle jsem se otočila. Jsem trochu strašpytel. Zabouchla jsem dveře a rozsvítila jsem si po celém domě. Rychle jsem ho proběhla. Nikde nikdo nebyl. Chtěla jsem si pustit televizi, když v tom někdo začenichal. Otočila jsem se a za mnou stál... vlk! Dívala jsem se na něj s vykulenýma očima. Nemohla jsem údivem dýchat. Byla jsem vyděšená. Vlk se mi zadíval do očí. Hlavně se mu nesmím dívat já do očí, to totiž zvířata pochopí tak, že je vyzýváme na souboj. Pokynul hlavou a otočil se. Vydechla jsem. Vlk ale netrpělivě kývl znovu hlavou, jako by mi chtěl říct:

,,Ničeho se neboj a pojď se mnou." Tak jsem šla.

Došli jsme na nějaké vyvýšené místo. Bylo tam hodně vlků. Všichni vyli, protože byl úplněk. Bylo krásné hledět na ty vlky. Všimli si nás a obstoupili se kolem mě. Už jsem ale necítila strach, připadala jsem si, jako bych k nim patřila. Sedla jsem si do tureckého sedu a vlci ke mně přiběhli. Jeden mě začal olizovat.

,, Hele, ty lumpíku, ty mě pusinkuješ?"zasmála jsem se. Začala jsem jim povídat různé příběhy, které se mi rodily v hlavě, a vlky to kupodivu zaujalo.

Před ránem jsem se vydala s tím vlkem, co mě přivedl, a ještě s jedným domů. Když jsme byli u domu, tak se ti vlci se najednou přede mnou změnili v… mé rodiče?

,, Mami, tati? Jste to vy? Co to má znamenat?!" vykřikla jsem, když slunce vycházelo.

Dý end :D (ano, hodně dlouhý příběh :D)

Tady jsem se inspirovala seriálem Wolfblood, ale ne úplně. Viděla jsem jen ukázky a kousek toho, jak u té holky (nevím její jméno) byl vlk... a dál jsem neviděla a ani si nic nepamatuji z jiných dílů :D

♥ Lenča ♥