Zjištění

20. listopadu

Mám blbější náladu než včera.

Další, kdo se o mém rozchodu dozvěděly, byly Sandra a Laura. Sandra mi říkala, že asi nemělo cenu s ním chodit. Také jsem si to myslela, ale v hloubi duše na něj pořád myslím. Někdy si říkám, že Jack byl ten nejlepší kluk, kterého jsem kdy potkala (a že jsem těch kluků potkala hodně). I máma si myslí, že Jack byl správný kluk, a teď se stane tohle. Po měsíci a pár dnech jsme se rozešli.

Dnes jsem ve škole nebyla, museli tam něco dělat, přesto jsme měli zůstat na internátě. Přišla za mnou psycholožka (ano, kvůli tomu rozchodu). Povídala si se mnou, já si u toho pobrečela, ale bylo mi trochu líp. Když už jsme se měli blížit ke konci, najednou ke mě do pokoje vlítla Laura. Spíš vpadla, protože málem zakopla o věci psycholožky. ,,Pardon, že vás ruším, ale... Mohla by Sarah na chvíli jít se mnou?" zeptala se. Psycholožka přikývla, Laura mě chytila za ruku a běžely jsme.

,,Kam jdeme?" zeptala jsem se v běhu.
,,Na terasu. Ale rychle,“ odpověděla mi Laura. Proběhly jsme společenskou místností, kde se scházíme, než se jde do školy. Doběhly jsme na terasu. V dálce jsem spatřila dvě osoby, jak si tam povídají. Jedna osoba se zasmála a řekla ,,Ty jeden lichotníku." Pak se ty dvě postavy zastavily a líbali se. Tlouklo mi srdce, protože jsem si vzpomněla na svoji první

pusu. Pak se ty dvě postavy přiblížili a já rozpoznala Karolínu a... Jacka?! Krev se ve mě začala vařit. Když se přiblížili, zase se zastavili a líbali. Vždy o kousek popošli, zastavili se a líbali se. Čím dál vášnivěji. Už jsem toho měla dost, ale něco mi nepovolilo na ně vykřiknout. Když už byly asi jen 2 metry od nás, vypadalo to, že ji Jack začne vášnivě objímat a pro mě to bude ještě horší podívaná, než co jsem viděla teď.

Neovládla jsem se a vykřikla jsem.
,,Karolíno, nech Jacka na pokoji!" Karolína se na mě podívala s úšklebkem na tváři a řekla
,,Heleďme se, závistivá Sárina."
,,Karolíno, nech si to! Máš přece Freda ne?! A proč mi přebíráš Jacka?!"
,,Já ti ho nepřebírám, včera jste se rozešli." Snažila jsem se zklidnit, než vybouchnu. Ano, někdy vybuchuji a to si mě pak nepřejte potkat. Tak on se se mnou včera rozešel a hned si našel jinou?? Laura mi dala ruce na ramena a snažila se mě uklidnit. Pomohlo to. Otočila jsem se k ní.
,,Lauro, děkuji ti. Kdyby jsi tu nebyla, tak bych vybouchla a nedověděla se tuto věc. Ještě jednou díky." Objala jsem ji a pak jsem se otočila ke Karolíně a Jackovi.
,,Víte co, kašlu na vás. A Jacku, pokud by jsi mě chtěl zpět, což nechceš, já vím, tak se budeš muset hodně snažit." Otočila jsem se a odkráčela. V zádech jsem cítila dva páry očí. Jedny oči byly posměšné, asi Karolíniny, a druhé takové smíšené. Vyzařoval z nich pocit posměchu, lásky, milování, vášně, zlosti, naštvanosti a další. Jackovi asi nepatřily, Lauře taky ne a Karolína by to na 100% nebyla. Navíc Laura a Karolína jsou holky.

Kdo ví, jestli se s Jackem dám dohromady a už se nikdy nepohádáme, jen z legrace, jako tomu bylo jednou, a nebo budu sama a Jack s Karolínou. Kdo ví, jestli to bude tak a nebo onak. Ví to jen budoucnost a sám čas…

Klikni na ikonku a dostaneš se na další kapitolu