Docela zvláštní zákaz

14. října

Jak jsem si myslela, že nám nikdo na noční dobrodružství nepřijde, tak jsem se spletla.

Když jsme dneska ráno přišli do třídy, na tabuli bylo napsáno:
Setry Delco a bratři Kveprovi se dostaví o velké přestávce do kabinetu zástupkyně ředitelky Madam Bittenové
Všichni jsme na to nechápavě koukali.

O velké jsme se vydali ke kabinetu. Janča se rozčilovala.
,,Co té profesorce je? Nejdřív nás podezřívala z těch náhrdelníků a teď tohle."
S Jackem jsme se na sebe koukli. Že by trest za to líbání? Vždyť nás nikdo neviděl, a navíc je blbost aby nám profesoři zakázali spolu chodit…

Marek zaklepal. ,,Dále." ozvalo se.
,,Chtěla jste, abychom přišli," řekla jsem.
,,Ano, posaďte se." Posedali jsme si na židle které byly v kabinetě připravené pro nás. ,,Vás šest porušilo pravidlo číslo jedna."

,,Ve škole chodit se sklopenými křídly a nelétat?" zeptala se nechápavě Andrea.
,,Ne, toto," strčila nám do rukou Madam Bittenová seznam pravidel. Propiskou tam bylo připsané pravidlo: Studenti této školy mezi sebou nesmějí mít vztah jako takový, ale jen kamarádský vztah.
,,To jste tam teď napsala," řekl docela naštvaně Jack.
,,Pozor, pozor, školní hlášení," ozval se v rozhlasu hlas ředitelky Fermanové a Madam Bittenová si zkřížila ruce na hrudi.
,,Ve vílí škole bude ode dneška platit nové pravidlo: Studenti spolu smí mít jen kamarádský vztah a nesmějí spolu mít vztah jako takový. Studenti si mohou najít přítelkyni v jiné škole, stejně jako studentky, ale nesmějí z této školy. Děkuji za pozornost. Konec hlášení." Všichni jsme zarytě mlčeli.
,,Ještě jednou a dostanete důtku, v lepším případě poznámku. A teď odchod!" zavelela Madam a my odešli.

O obědové pauze jsme zašli do společenské místnosti, kde nikdo nebyl a rozpovídali se. Seděla jsem vedle Jacka, Andrea vedle Marka (oni spolu chodí) a Janča vedle Jackoba (taky spolu chodí). Kluci jsou sourozenci, stejně jako já a holky, křídla mají modrásků a jsou samý opálený sval, ale nejsou přehnaně svalnatí.
,,To je tak nespravedlivé a praštěné pravidlo. Já se nechci rozejít s Markem. Co budeme dělat?" zeptala se Andrea.
,,My se s nikým rozcházet nebudeme," řekla jsem odhodlaně a začala jim líčit jim plán, který jsme promýšleli s Jackem. ,,Budeme spolu chodit mimo školu normálně a ve škole tajně. Když si ve škole budeme chtít dát schůzku, tak třeba zajdeme pro pomůcky, pokud to bude potřeba, nebo se vymluvíme, že musíme na toalety. A pokud si budeme chtít dát delší schůzku,"
,,Tak půjdeme třeba do fauního světa, tam na nás Madam nemůže," dokončil Jack a dal mi ruku kolem ramen.
,,Dobrý nápad. Souhlasím," přikyvovali všichni spokojeně a s úsměvem na tváři.

Odpoledne jsem ale zjistila, že ne všichni učitelé souhlasí s novým pravidlem. V hodině přírodopisu jsem musela jít s Jackem pro kočku divokou a kočku domácí. Zastavili jsme se a chtěli si dát delší pusu (nebo se chtěli začít líbat, říkejte tomu jak chcete), jenže pak se za rohem vynořila jako duch Terka. Učí holky tělocvik, jmenuje se Tereza a můžeme jí tykat. Rychle jsem Jacka odstrčila, ale Terka v klidu s úsměvem řekla: ,,Nenechte se rušit, jen procházím."
,,Terko ty nás nepráskneš Madam?" zeptala jsem se nervózně. Terka zakroutila hlavou.
,,Víte, proč se toto pravidlo vyhlásilo a ředitelka s tím souhlasí?" Pokrčili jsme rameny. ,,Vyhlásilo se, protože se Madam rozešla se svým přítelem a teď nemůže vystát zamilované studenty. A taky si vymyslela, že je dcera vůdkyně víl. Bohužel jí to většina profesorů věří a proto s tím ředitelka souhlasí," vysvětlila nám, rozloučila se a odešla do kabinetu výtvarné výchovy.
Nakonec jsme si tu pusu dali, ale jen krátkou, v kabinetě jsme popadli kočky a spěchali ke třídě. Na učitelčinu otázku ,,Kde jste tak dlouho?" Jack pohotově odvětil ,,Zapovídali jsme se s profesorkou Terkou." Sice to nebyla úplné pravda, ale kousek pravdy na tom bylo.
Takže nám to vychází dobře a rodiče nám to přejí, což je na tom to nejlepší.