Smutné dobrodružství (2. část)

9. února

Jak to pokračovalo dál…

Klečela jsem tam na zemi. Chtěla jsem tam zůstat a pak se tam vydat za těmi vlky, ale Verča nesouhlasila.

,,Ještě zabijí tebe.. Mám nápad. Uděláme si tu příbytek a budeme tu do pátku. Pak ale půjdeme domů," řekla. Tak jsme si udělali příbytek.

Další den přišli Jackovi kamarádi, pár našich spolužáků a mamka. Nikdo nechtěl uvěřit, že je po Jackovi. Celý týden jsem probrečela. I když jsem nechtěla, musela jsem do školy. Ve škole mě nikdo nezkoušel, všichni o tom věděli.

S kamarádkami, kentaurkou Mellysou a faunkou Laurou, jsem si včera navečer psala přes chat. Melly říkala, že je tam u nich nějaký kluk a že říká, že se jmenuje Jack. Nechtěla jsem tomu uvěřit, vždyť přece nežije!

Pak se přede mnou objevila postava, průhledná. Lekla jsem se. Byl to duch. Jackův. Chvilku jsem si s ním povídala. Pak, když jsem si s Melly povídala zase, tak mi řekla, že si mohu s Jackem povídat. Tak jsme si nějakou dobu psali.

Když dnes Jack v 15:00 přišel, vrhla jsem se mu okolo krku. Všichni, co ho viděli, na něj koukali jako tele na nová vrata.

Po očích mi stékaly slzy štěstí.

,,Jacku, jsem tak ráda, že tě vidím," řekla jsem.

,,Taky jsem rád, že tě vidím," usmál se na mě upřímně.

Zápis je sice hodně krátký, ale není potřeba to dopodrobna rozepisovat. Hlavní ale je, že Jack žije.

Klikni na ikonku a dostaneš se na další kapitolu