Trable s láskou (3. část)

,,Co by mělo být? Jedině to, že mě tady držíš a já ani nevím za co," odsekla jsem směrem k postavě, která v příšeří nešla rozpoznat.

,,Tak ty nevíš, jo? Chceš mi převzít Jacka."
,,Cože? Převzít? O čem to tu mluvíš?"
,,Nehraj si na neviňátko. Viděla jsem, jak jste se u vás na školní zahradě líbali."
,, Zaprvý to nebylo líbání, jen mi dal pusu. A zadruhý: já s ním nechodím a nic s ním nemám."

Najednou začaly z vrchu padat kameny. Hned potom se objevil Jack. Rozbušilo se mi srdce.
,,Co ty tady děláš, lásko?" zeptal se ten hlas.
,,Francisko, kolikrát ti mám opakovat, že spolu nechodíme?" zakřičel Jack. Takže to byla žena. Teprve v tu chvíli jsem si všimla, že ta Franciska je kentaur. Jack se otočil ke kleci, ve které jsem byla a rozkopl zámek.
,,Pozor!" stihla jsem Jacka varovat. Franciska ho totiž chtěla kopnout do zad svými koňskými nohami. Rychle mě chytil a vzlétli jsme. Přesto ten kop zasáhl má křídla.
,,Au." zaúpěla jsem bolestí. Jack mě chytil víc a vyletěl se mnou tou dírou, kterou udělal ve stropě. Zvláštní, jak to mohl udělat bez nějakého bagru. Na ruce jsem měla ten kentauří náramek. Hodila jsem ho zpět do díry. Kentaurka se začala smát. Nechápu proč, asi není úplně v pohodě.

Jack se mnou doletěl až na vyhaslou sopku. Teda houby, letěl na horu, co vypadá jako vyhaslá sopka. Tam mě pustil.
,,Jak jsi věděl, že mě drží?" zeptala jsem se.
,,Všiml jsem si, že nejsi s námi. Napadlo mě jenom, že asi budeš na mýtině, nebo že tě unesla Franciska. Když jsem tě na mýtině neviděl, tak jsem okamžitě letěl k jejímu úkrytu." odpověděl.
,,Jacku, chci se omluvit. Neměla jsem na tebe vyjet. Omlouvám se." sklopila jsem hlavu a kopla špičkou boty do země.
,,Ne, já bych se měl omluvit. Neměl jsem ti říkat, že jsi rozmazlená, když to není pravda." řekl a objal mě. Stékaly mi slzy po tvářích. Jack se na mě usmál, utřel mi slzy a řekl ,,Už nebreč, vše je v pohodě."
,,Přijímám tvou nabídku." usmála jsem se a podívala se mu do očí.
,,Protože tě miluju a..." Rychle jsem si zacpala pusu. To mě musí pusa štvát v jednom kuse?
,,To jsem nechtěla říct, já..." nedořekla jsem.
,,To už nevezmeš zpátky." zazubil se Jack a políbil mě. Byl to mnohem delší polibek než před tím.

,,A co Sandra? zeptala jsem se po chvíli, když jsme se odtáhli.
,,Tu jsme našli. Byla v Hájku a seděla u potoka." odpověděl mi.
,,A nebudou nás hledat?"
,,Neboj. Teď poletíme zpátky a nikomu o našem nočním dobroudružství neřekneme." usmál se. Křídla mne už přestala bolet a tak jsme byli brzo zpátky. Ještě mi naposledy dal v hale pusu, než jsme se rozdělili na svou stranu pokojů.
V pokoji jsem sebou plácla na postel a šťastně usínala. Myslela jsem si, že nám nikdo na naše noční dobrodružství nepřijde, ale to jsem se spletla...

Klikni na ikonku a dostaneš se na další kapitolu